Odpuštění.
Slabý nemůže nikdy odpustit. Odpuštění je výsadou silných. Gándhí
Možná i Vy jste si někdy v duchu řekli: “Tohle mu(jí) nikdy neodpustím.”
Podstatné je v té větě slovíčko “mu”. Cítíme nějakou křivdu, a máme pocit,
že nejlepší pro nás bude, když to danému člověku neodpustíme.
Jenže neodpouštíme kvůli němu, ale kvůli sobě. My jsme ten,
kdo se uzavře do sebe, a dusí se tím.
Nemusíme vůbec odpouštět konkétnímu člověku, a už vůbec
za ním nemusíme kvůli tomu jít. Stačí když uděláme rozhodnutí,
že se tím nebudeme nadále trápit.
Protože jinak bychom nemohli být naplno šťastní, a dokonce bychom si
díky tomu mohli přivodit nějaké zdravotní neduhy.
To rozhodnutí můžeme udělat, sami pro sebe, teď hned.
Zasloužíme si naplno žít. Proč bychom měli jen přežívat na základě
nějakých křivd z minulosti. To přece nedává smysl…
Nenechme to v sobě dusit dlouhodobě, nenechme to v sobě hnít.
Nenechme to zajít tak daleko, že začneme baštit nějaké prášky.
Naučme se opravdu odpouštět.